Výšková nemoc na horách: kdy hrozí, jaké má příznaky a jak jí předejít

Léto láká Čechy do hor a spolu s trekingovými botami a batohem se do plánů stále častěji dostávají také Alpy, Vysoké Tatry nebo dovolené v ještě vyšších pohořích. S rostoucí nadmořskou výškou ale přibývá jeden problém, který si mnozí turisté vůbec neuvědomují. Výšková nemoc nerozlišuje mezi trénovaným sportovcem a víkendovým výletníkem a dokáže pokazit i pečlivě naplánovanou cestu. Podle Koktejlu, který se dlouhodobě věnuje cestování a horské turistice, je právě letní sezona obdobím, kdy se s ní setkává nejvíc lidí.

Dobrá zpráva je, že výškové nemoci se dá ve velké většině případů předejít. Stačí znát, jak vzniká, od jaké výšky číhá a čeho si na svém těle všímat. Následující text slouží jako vzdělávací přehled, který vám pomůže poznat varovné signály a připravit se na výstup zodpovědně.

Co je výšková nemoc a proč vzniká

Výšková nemoc je souhrnné označení pro potíže, které vznikají v důsledku nižšího tlaku vzduchu a tím pádem menšího množství kyslíku ve vyšších nadmořských výškách. S každým stoupáním klesá parciální tlak kyslíku, a přestože je vzduch stále složen ze stejného podílu kyslíku jako u moře, tělo ho dokáže z každého nádechu využít méně. Organismus na tento nedostatek reaguje řadou změn, které potřebují čas, aby se rozběhly správně.

Zásadní roli hraje rychlost, s jakou se do výšky dostanete. Tělo, které má na přizpůsobení dostatek času, si postupně zvyšuje počet červených krvinek, upravuje dýchání i práci srdce. Pokud ale vystoupáte příliš rychle, tyto mechanismy nestačí a objeví se první potíže. Právě proto výškovou nemoc často zažívají lidé, kteří se lanovkou nebo autem dostanou během pár desítek minut o mnoho stovek metrů výš.

Od jaké nadmořské výšky hrozí

Většina zdravých lidí nemá do zhruba 2 000 metrů nad mořem žádné výraznější problémy. Pásmo mezi 2 000 a 2 500 metry už ale představuje hranici, od které se první příznaky mohou objevit, obzvlášť pokud jste vystoupali rychle a přes noc spíte ve větší výšce. Nad 2 500 metry je riziko akutní horské nemoci reálné pro každého bez ohledu na fyzickou kondici.

Ve výškách nad 3 500 metrů roste pravděpodobnost závažnějších forem a pásmo nad 5 000 metrů se v horské medicíně označuje jako extrémní výška, kde se lidský organismus dlouhodobě neaklimatizuje vůbec. Pro běžného českého turistu jsou nejrizikovější právě vysokohorské treky v Alpách a výpravy do velehor, kam se v posledních letech vydává čím dál víc lidí bez předchozích zkušeností.

Jaké má výšková nemoc příznaky

Výšková nemoc má několik podob a je důležité je od sebe odlišit, protože se liší jak závažností, tak nutným postupem.

Akutní horská nemoc je nejčastější a nejmírnější forma. Objevuje se obvykle několik hodin po výstupu do rizikové výšky a připomíná kocovinu. Typická je bolest hlavy, kterou doprovází nevolnost, nechutenství, únava, závrať a špatný spánek. Tyto potíže samy o sobě nejsou nebezpečné, ale jsou jasným varováním, že tělo výšku nezvládá a další stoupání by bylo chybou.

Výškový otok plic, v odborné literatuře označovaný zkratkou HAPE, je závažný stav, při kterém se v plicích hromadí tekutina. Postižený se zadýchává i v klidu, kašle, cítí tíhu na hrudi a jeho výkonnost prudce klesá. Dýchání může být slyšitelně chrčivé a rty i nehty mohou zmodrat kvůli nedostatku kyslíku.

Výškový otok mozku, označovaný zkratkou HACE, je nejzávažnější formou. Vzniká otok mozkové tkáně a projevuje se zmateností, poruchami rovnováhy, kdy postižený nedokáže jít rovně, silnou bolestí hlavy, kterou nezmírní běžné léky, a změnami chování. Jak HAPE, tak HACE vyžadují okamžité jednání a pomoc zkušeného člověka.

Jak výškové nemoci předejít

Nejúčinnější prevencí je postupná aklimatizace. Platí osvědčené pravidlo, že nad hranicí 2 500 až 3 000 metrů byste místo, kde spíte, měli zvyšovat maximálně o 300 až 500 metrů denně a po každých zhruba tisíci metrech vložit celý den odpočinku. Přes den se klidně můžete vyšplhat výš, na noc ale sestupte, protože právě spánek ve velké výšce tělo zatěžuje nejvíc.

Důležité je také tempo výstupu. Chůze má být pomalá a plynulá, s dostatkem přestávek. Kdo spěchá a snaží se výšku „přemoci" silou, riskuje o to víc. Nezanedbatelnou roli hraje pitný režim, protože v suchém horském vzduchu a při větší fyzické zátěži tělo ztrácí hodně tekutin. Vyplatí se pít průběžně a vyhnout se alkoholu, který aklimatizaci zhoršuje.

Někteří lidé sahají také po lécích, které aklimatizaci podporují. K tomuto kroku je ale vždy nutná předchozí konzultace s lékařem, ideálně se specialistou na horskou medicínu, protože jde o léky na předpis s vlastními riziky a nežádoucími účinky. Ministerstvo zdravotnictví na svém webu Ministerstvo zdravotnictví i Státní zdravotní ústav SZÚ dlouhodobě připomínají, že samoléčba bez odborného doporučení není u výškové nemoci na místě.

Co dělat, když se příznaky objeví

Základní a nejdůležitější zásadou je okamžitý sestup. Jakmile se objeví příznaky, které nemizí, nebo se dokonce zhoršují, nemá smysl pokračovat výš. Sestup i o několik set metrů dokáže potíže výrazně zmírnit a v případě vážnějších forem je jediným skutečně účinným řešením. Zdravotní pravidlo horské medicíny zní jasně: pokud se necítíte dobře, nestoupejte, a pokud se stav zhoršuje, sestupujte.

U mírné akutní horské nemoci často pomůže zůstat na stejné výšce, odpočívat, pít a počkat, jestli se tělo přizpůsobí. Pokud se ale během jednoho dne příznaky nelepší, je namístě sestup. U závažnějších projevů, jako je dušnost v klidu, chrčivý kašel, zmatenost nebo problémy s rovnováhou, se nesmí čekat vůbec a je třeba co nejrychleji klesnout do nižší výšky a přivolat pomoc. Ve velehorách je proto zásadní chodit ve skupině a nikdy nezůstávat s příznaky sám.

Časté otázky

Od jaké výšky mám na výškovou nemoc myslet?

První potíže se u citlivějších lidí mohou objevit už mezi 2 000 a 2 500 metry, reálné riziko pro každého začíná nad 2 500 metry. Pro běžné české hory to obvykle není problém, pozor si dejte hlavně v Alpách a ve velehorách.

Chrání mě před výškovou nemocí dobrá fyzická kondice?

Bohužel ne. Výšková nemoc nerozlišuje mezi trénovaným sportovcem a rekreačním turistou. Rozhoduje hlavně rychlost výstupu a schopnost aklimatizace, nikoliv to, kolik toho naběháte.

Jak dlouho trvá, než se tělo aklimatizuje?

Záleží na výšce a jednotlivci, ale zpravidla jde o dny. Nad 3 000 metrů se doporučuje zvyšovat výšku spánku maximálně o 300 až 500 metrů denně a po každém tisíci metrech vložit den odpočinku.

Můžu si na výškovou nemoc vzít nějaké léky preventivně?

Existují léky, které aklimatizaci usnadňují, ale patří výhradně do rukou lékaře. Vždy je před cestou proberte se svým praktickým lékařem nebo specialistou na horskou medicínu, nikdy je neužívejte na vlastní pěst.